Poslední Voják a tanečnice (DJKT)

Ohlasy na nastudování opery Bohuslava Martinů (na libreto J. L. Budína) mezi mými známými nebyly právě pozitivní.

Divné kostýmy, složitá hudba, nepochopitelné, nerytmické, ......

Vlastně jsem se prakticky nesetkala s pozitivním hodnocením...až jsem si říkala, že bych se na "komickou operu" Voják a tanečnice měla jít podívat. Už proto, aby si člověk udělal vlastní obrázek.

Lituji. Lituji, že jsem se neodhodlala jít dřív. Poprvé, kdy jsem se totiž dostala k tomu, abych na tuto skoro až zatracovanou operu vyrazila (pravda, moje úsilí nebylo po těch ohlasech úplně nezměrné), byla její derniéra 14/4/2015.

Jsem sice operní divák-začátečník, ale i tak si troufnu tvrdit, že se jedná o méně tradiční operu - což ale může být jejím ztvárněním.

Kostýmy vycházejí z podoby dětských hraček (spíš starších klasických kousků než dnešních divokých plasťáků). Celý příběh totiž začíná tím, jak starý pán (režisér) přichází na jeviště a z kufru (nebo z čeho, to už si nepamatuji přesně) vyndá hrací skříňku s baletkou...a začíná vzpomínat a snít.

A tak zatímco na jevišti proklimbá většinu představení, před divákem se odvíjí celkem dobře čitelný příběh:

Tanečnice píše svému milému, že ji majitel tančírny prodal jakémusi vojákovi. Už za ni získal zálohu a tomu, kdo doplatí zbytek a prokáže se jistou pečetí, tanečnici vydá. Mladík pak musí s pomocí svého sluhy a drobné lsti svoji lásku doplatit a získat tak zpět pro sebe..

Možná, že můj dobrý dojem byl umocněn tím, že divadelníci na derniéry chystají různé drobné vtípky, a tak představení, které jsem viděla, vlastně nebylo úplně standardní. Ale báječně jsem si to užila!