úterý 21. července 2015

Jednotka intenzivní lásky namísto Ameriky (DJKT)

Na jednotce intenzivní lásky jsem byla zatím dvakrát. Poprvé v rámci předplatného, podruhé vlastně shodou okolností. Jak a proč vysvětlím záhy (tak pro zajímavost), ale krátce k představení:
Pro mě to byla v pořadí teprve druhá Procházkova hra, kterou jsem dosud viděla, takže bych se neměla nechat strhnout ke konstatování - je to "Procházka". Leč dle ohlasů znalců asi nejsem tak daleko od pravdy.
Jedná se o humorné dílo, které divadelního (zejména například operního) experta zřejmě neohromí, nepřekvapí, ale také si troufám říci, že nikoho neurazí. Jednoduchá, milá hra pro široké spektrum publika. Potěší, pobaví, divák zrelaxuje, zregeneruje, nabere nové, veselejší síly do života.
DOPORUČUJI.



DJKT nastudovalo Kafkovu Ameriku, leč od začátku se představení "těšilo" velmi negativním ohlasem, takže v rámci předplatného byla Amerika kompletně nahrazena také čerstvě nastudovanou novou komedií z pera Antonína Procházky: Jednotka intenzivní lásky.

Díky tomu jsem měla možnost vidět (vrámci svého předplatného) Jednotku intenzivní lásky velmi brzy po jejím uvedení, přestože Procházkovy hry jsou vždycky hned vyprodané. Těžko říct, jestli třeba právě proto jsem byla napoprvé trochu...no ano, řeknu: zklamaná. Nějak mi ve hře chyběl ten správný náboj, nebo jsem prostě jen čekala něco víc. Ne, že by se mi hra nelíbila vůbec, to zdaleka ne. Naopak, bylo to takové milé, veselé (i když ne k popukání), dobrý odpočinek. Možná tam chyběla ta správná "vibrace" s publikem. Kdo ví? Pravdou je, že jsem odcházela s pocitem, že to je prostě "Procházka". Ač se totiž jedná o jiný příběh, v mnohém mi připomínal Kouzlo 4D, které jsem před časem zhlédla. Doporučit? Jít znovu? Doporučit jistě ano, představení je určitě milé a jako odpočinkovka neuškodí. A s další návštěvou to bylo 50:50. Když se to povede, proč ne, ale když to nevyjde, srdce mi nepukne.

Když mě pak před nedávnem kamarádka nalákala na možnost zhlédnutí Ameriky, po konzultaci s diářem jsem nadšeně souhlasila. I přes naprosto negativní ohlasy (včetne sebereflexe divadla - přeci jen, když úplně novou hru stáhli...) - nebo možná právě proto, jsem si říkala: to chci vidět. Zajímalo mě pojetí Kafky, i čím, propánajána, může být ta hra tak příšerná.
Až to odpoledne, kdy jsme do divadla vyrážely, mi došlo, že jsem vlastně nikde v programu Ameriku neviděla, zato ale vím, že Jednotka intenzivní lásky je večer na programu. Docvaklo mi, že kamarádka má zřejmě taky předplatné a o výměně titulů neví. Mně to nevadilo.

Naopak, v průběhu večera jsem byla čím dál radši. Představení tentokrát mělo lepší grády a v hledišti to pobaveně bublalo. Nevěrná meditující manželka, klišé-vztah sestřičky s doktorem, vojenský sex alkoholika s partnerkou vyšší šarže, pohled do záhrobí, prostitutka vzpomínající na trauma z dětství nebo poúrazové "přepnutí" pacienta do jiné řeči? Mimochodem, dost mě pobavil Petr Konáš ve své epizodní roličce tančícího potapěče.

Tak trochu sci-fi i obrázky všednnodenního života, ale všechno je nám tak nějak blízké. Celé to končí happy-endem, láska vítězí nad zlem, všichni jsou spokojení... včetně naprosté vetšiny diváků. A tak to má být.

Takže nakonec mohu konstatovat: jděte se pobavit, odpočnout, užít si to. Je to Procházka :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat