neděle 31. ledna 2016

Obraz Doriana Graye (DJKT)

Wildeův příběh choreograficky ztvárnil aktuálně nejlepší sólista plzeňského baletu - Richard Ševčík. Vcelku čerstvý držitel ceny Thálie za výkon v titulní roli baletu Spartakus tak dokázal, že je nejen špičkovým tanečníkem, ale svůj cit pro interpretaci dokáže využít i dalším směrem.

Osobně doufám, že nám na scéně Richard vydrží tančit ještě dlouho, ale choreografie bude určitě tím správným směrem, kam se vydat, až se jednou rozhodne "seknout s piškoty".



Ostatně, nejen skvěle výmluvná choreografie, ale celé zpracování mi připadá velmi dobré:
Jednoduché kulisy, mlha a efektní nasvícení adekvátně dokreslují atmosféru příběhu.
Parádní kostýmy - fešácký, trochu samolibý krasavec Dorian, jeho tajemná, trochu zlověstná duše, romantická Sibyla i stárnoucí Henry....
...Výborně vybraná hudba...
...A mezi interprety taky nesáhli vedle.

Inscenaci jsem viděla zatím dvakrát. V obou případěch mě zarazilo, že nikdo v průběhu představení netleská, a to ani přesto, že je příběh rozfázovaný do jednotlivých obrazů a mezi nimi je krásný prostor pro potlesk. No ale nic se neozvalo a já jsem (zase, ostuda jedna :-( ) neměla odvahu na to porušit to decentní ticho. Ale nemyslím si, že by diváci byli nespokojení. Ostatně závěrečný potlesk to trochu napravil. Snad je to tím, že příběh sám ení zrovna veselý, a tak nepodbízí k euforickému vyjádření pocitu z výkonů tanečníků. Které ale v obou případech byly velmi dobré.

Když jsem viděla inscenaci poprvé, tančil Doriana mladý tanečník Petr Laštovka, jeho první lásku Sibylu Anička Srncová. Napodruhé jsem viděla v hlavní roli Pavla Tručku s (první láskou Sibylou) Monikou Mašterovou. V obou případech tančila Dorianovu duši Kristýna Potužníková. Ostatní obsazení zůstávalo také v podstatě stejné.
Z prvního zhédnutí ve mě zůstal nejsilnější dojem z výkonů Dorianovy duše a romantické Sibyly. Petr Laštovka zvládl svou roli velice dobře, ale (pokud si dobře vzpomínám) působil na mě spíš technicky - dobře zvládnuté pohyby, ale bez dlubokého prožití.
 Tím pravým Dorianem je pro mě Pavel Tručka. Možná i proto, že je asi v tom správném věku, ale asi přeci jen zafungovaly bohatší zkušenosti, dokáže svou roli báječně procítit a prodat. Přesně tak jsem si Doriana představovala. Kristýna potužníková opět předvedla skvělou práci trochu podlé duše a Miroslav Hradil nezklamal v pozici citlivého malíře. I Monice Mašterové role báječně sedne, byla jsem nadšená. Martin Šinták je také jako stvořený pro role pokušitelů a poťouchlých záporáků.

Jsem moc spokojená, dobrá práce.
Nečekejte velkou zábavu, ale dobrou podívanou. A nenechte se odradit - Petr Laštovka jistě sedne dalším - myslím si, že hlavně u mladších ročníků může slavit svůj úspěch. Každopádně hra si zaslouží pozornost každého, kdo má rád balet a tanec, jedná se o vpravdě hezky zpracovanou hru a Richard si ocenění právem zasloužil.


Několik odkazů k dalšímu případnému čtení:

Žádné komentáře:

Okomentovat