Smrt v Benátkách - vzpomínka

Smrt v benátkách - oficiální banner DJKT. Mimochodem, tahle fotka na mě udělala opravdu dojem.

Miroslav Hradil se za roli Gustava von Aschenbacha dostal do širší nominace ceny Thálie 2015.
V tomto případě mým hlavím hrdinou byl ale Martin Šinták.
Originální inscenace se bohužel dočkala jen malého úspěchu u plzeňského publika - premiéra 4.4. 2015 a derniéra už 18.12.2015. Celkem ani ne 20 představení. Nevím o tom, že by někdy byl větší problém sehnat vstupenku. Nechápu to. Já to viděla 6x.

Uznávám, je* to poměrně hodně specifické představení a nesedne úplně každému. Většina "děje" je spíše v pomalém rytmu a i na balet je inscenace postavená především na ztvárnění postojů a pocitů ... Plyne velmi pozvolna, ale přesto nepostrádá ani energii a dynamiku.

I můj vztah ke "Smrti" se vyvíjel, ale hlavní atributy zůstaly:

• skvěle vybraná hudba
• jednoduchost barev a přitom tak krástně kontrastní a jasné; odstíny šedé od bílé po černou v kontrastu s jasnou červenou opravdu udělají dojem
• krásné kostýmy //akorát teda červené šaty hlavní představitelky jsou nádherné, ale děsně nepraktické... možná by stálo za to zamyslet se nad nějakou variantou kalhotové sukně... prakticky pokaždé jsme měli příležitost prohlédnout si obnažené pozadí hlavní představitelky - což mělo spíš negativní vliv na dojmy i provedení (už jsem se o tom zmínila i v prvním svém článečku, kdy jsem po druhém zhlédnutí srovnávala představení v podání obou alternací)
• koncentrace na několik hlavních postav a k tomu částečně maskovaný soubor, který dotváří pocity, atmosféru, dodává trochu náboje na pozadí - skvělý nápad!
• rekvizity - červený míč, dlouhé černo/bílé prkno (dodnes by mě zajímalo, kolik vážilo), dlouhé bílé "šály" látky, židle
• náročnost - práce s prknem je obdivuhodná, hra také vyžaduje opravdové procítění a správný výraz - nedá se "jen tak odtancovat" 

Moje krátké vzpomínky na jednotlivá představení (mohla bych dohledat i termíny, ale bylo by to myslím zbytečné):

1. Poprvé jsem viděla tzv. druhou premiéru, tedy v druhém obsazení - (s M. Šintákem a J. Dyckovou). Netušila jsem, co mám čekat..a tak jsem doslova jen žasla. Nechápala jsem, jak může někdo v polovině prvního dějství odejít. Divadlo bylo poloprázdné a k tomu ještě tohle? Hodně na mě zapůsobila hudba i procítěnost projevu hlavních postav, především Martina Šintáka a Kristiána Pokorného. Ten podal opravdu skvělý výkon hodný dospělého tanečníka.
   Propadla jsem Smrti v Benátkách.
2. Chtěla jsem vidět také M. Hradila v hlavní roli, už proto, že manželům Hradilovým byla plzeňská inscenace věnována. I proto mě to ve srovnání s Martinem, který při pohybech na prkně působil daleko suverénněji a jeho postava měla čitelný a pochopitelný výraz, trochu zklamalo. Pocity po druhém zhlédnutí si můžete přečíst v už dříve zmíněném článečku.
3. Potřetí jsem vyrazila s kamarádkami - v hlavních rolích Šinták, Dycková, Pokorný. Ale tentokrát to nebylo povedené. Martinovi strašně vrzaly piškoty a celkové vyznění bylo takové nějaké .... nedotažené. Později jsem se dozvěděla, že ten den to hráli už podruhé, protože v rámci zkoušky už to sjeli jednou předtím. Navíc Martin Šinták nebyl zrovna ve své kůži, sklátila ho nějaká choroba. To se může stát. No ale nepotěší to, zvlášť když chcete někomu ukázat, co vám tak učarovalo....a ono se to zrovna nepovede.
4. V rámci předplatného na mě vyšlo obsazení Hradilovi + D. Lampart místo K. Pokorného. Byla jsem za to ráda, chtěla jsem ho také vidět, ale celkově hrál málo.... ale možná i právě proto nebyl jeho výkon s Kristiánovým úplně srovnatelný. Bohužel i M. Hradil mě ani tentokrát 100% nepřesvědčil...
5. Přestože jsem měla už lístek na derniéru, přátelé mě přemluvili, abych šla i na "derniéru" druhého obsazení - Martin Šinták naposledy coby G. von Aschenbach. Nenechala jsem se přemlouvat moc dlouho. A jsem ráda, představení opravdu stálo za to.
   elkově předčilo i to, kdy jsme Smrt viděli poprvé. Byl to jasný sukces.
   Diváků bylo možná jen nepatrně víc než balo na této inscenaci zvykem, aplaus byl ale obrovský, dlouhý.. a vestoje.
6. Opravdová derniéra se s předposledním představením vůbec nedala srovnat. I dárků pro tanečníky bylo tentokrát méně - co mě opravdu hodně mrzí, měla jsem koupenou malou pozornost pro Kristiána, který v Plzni standardně netančí (a to je škoda), protože opravdu "zaválel". Ve spěchu jsem ale dáreček nechala doma... a ani nikdo další si na něj s dárkem nevzpomněl. To je asi docela smutná vzpomínka na takou (možná první) velkou roli v plzeňském divadle. Navíc by si za ni nějakou pozornost opravdu zasloužil.
   Snad bude příležitost příště.

Nevím kde a nevím jak, ale doufám, že tohle ještě někdy uvidím.


----------
*Ano, přítomný čas není na místě, jenže pro mě to stále je živé představení, netlačme ho nutně hned do minulosti. Alespoň pro tuto vzpomínku nechť zůstane přítomností.



Přečtěte si taky třeba recenzi premiéry v Tanečních aktualitách nebo na Operaplus.cz.
Pokud vám taky učarovala muzika, na YouTube je k poslechu, i když myslím, že v jiném pořadí než
při představení.